.jpg)
A (Američanka): Sorry, hledám Wilsonovo nádraží. Can you help me? Pomoc.
Č (Čech): Hledáte Wilsonovo nádraží? Je tady hned v parku za rohem. Ostatně, dovedu vás tam. Podle řeči jste patrně cizinka.
A: Jsem Češka z Ameriky na studijní cestě, z Harvardovy univerzity z Bostonu. To je přeci světoznámá univerzita.
Č: Už jste byla někdy v Českoslovenku?
A: Ne.
Č: Velmi zajímavá země, a pro vás – Čechoameričanku, zvlášť. Vždyť je to vaše původní vlast.
A: Ano, můj děd přišel do Spojených států jako malý hoch. Od té doby se ovšem mnohé změnilo.
Č: Musíte umět hodně řečí, abyste se u nás všude s každým domluvila. Ovšem u vás, ve Státech, vystačíte s angličtinou všude. U nás je to jiné. Umíte-li česky procházejte se po Praze a poslouchejte, jak se lidé baví. Jeďte do Kolína, do Plzně, do Pardubic, do Brna, do Olomouce – všude se domluvíte. Umíte-li snad náhodou německy, zdržujte se u hranic. Tam vám budou rozumět. A co maďarsky? Zajeďte si na Slovensko, poznáte tam zajímavý kraj. Najdete u nás však také Poláky a Rusíny.
A: To je podivné. A kde se vzali u vás Maďaři?
Č: Po převratu, když bylo rozbito mocnářství rakousko-uherské, připadly našemu státu z obranných důvodů části obývané Maďary. A na Slovensku v městech byli úředníci, statkáři, obchodníci stejně Maďaři a náš stát je zdědil. Podobně jsme přišli i k Polákům, kteří žijí v důlním obvodu ostravském, který byl rovněž při mírové konferenci přičleněn k Československu. A na Podkarpatské Rusi sejdete se i s Rusíny a při hranicích i s nepatrným houfcem Rumunů.
A: To je zmatek jazyků jako u věže babylonské!
Č: Nu, tak zlé to není. Čísla to povědí zřetelně a dobře. Hleďte, mám tu v kapse náhodou ročenku Červeného kříže a tam to najdeme. Nuže, Čechoslováků je 9 700 000, Němců 3 318 000, Maďarů 719 000, Rusínů 69 000, Poláků 100 000, Židů, ovšem podle národnosti, nejen podle náboženství 200 000. Máte raději procenta?
A: Sure, ovšem, že mám.
Č: Já také, ty to řeknou přehledněji, podívejte se. Tuhle je mám pěkně v sloupečku: Čechoslováků je 66 %, Němců 22,5 %, Maďarů 5 %, Rusínů 4 %, Židů 1,3 %, Poláků 0,68 %, ostatních 0,5 %. Vidíte tedy, že mimo Němce jsou to celkem nepatrné zlomky.
A: Obávám se, že národ československý svou velkou většinou utlačuje národnostní menšiny.
Č: Kdo vám to řekl? To je nepěkná pomluva. Už ve své ústavě, kterou se řídí naše republiky, dali jsme všem menšinám po zákonu rovná práva a poskytli jim příležitost, aby mohly kulturně žít docela po svém.
A: To bych vám ani nevěřila.
Č: Dokáži vám to zase čísly, těm jistě uvěříte. V Československu je 345 středních škol a z nich je 83 čili 27 % ryze německých. Vzpomeňte si, Němců je u nás 22,5 %, ale středních škol mají 27 %, tedy víc, než na co mají právo. Pro děti ve věku školním, to je do 14 let, je tolik německých škol, že žádné dítě nemusí navštěvovat jinou školu, než kde se učí jeho mateřským jazykem. Tak je tomu i u našich Maďarů a Poláků.
A: I didn’t know that!
Č: Všimněte si dále, Němci mají u nás univerzitu, dvě techniky, hudební akademii. Tak s nimi nejednají – a s menšinami vůbec – nikde jinde na světě.
A: Nemohou si tedy stěžovati.
Č: Kde je nejméně 20 % obyvatelstva jiné národnosti než československé – Němců, Maďarů i Poláků –, tam mají i před úřady i ve veřejném životě plné právo užívati svého jazyka vedle jazyka státního. Přijde-li kovaný Němec do českého města, každý se snaží, pokud lze, vyhověti mu, když třeba ani slůvka česky neumí. Bohužel, opačně to nelze říci tak bezpodmínečně. Tedy žádné utlačování, ale rovná práva. Opravte si laskavě tento svůj mylný názor podle skutečnosti. Ubývá-li u nás Němců, není to naše vina.
A: Děkuji vám, velmi jsem se poučila! Chtěla bych si prohlédnout Prahu v průvodu Pražana.
Č: Ale není nic lehčího, rád vás provedu. Jen mi sdělte svůj program pobytu. Čtvrtek by se vám hodil? Dobrá. Počkám na vás v devět hodin na tomto místě.
A: Cool!
Zdroj: Na návštěvě v Praze. In: Novák, Jan. Nejkrásnější země. Kniha mládeže o Československu. Praha: Gustav Voleský, 1938, str. 13–16. – kráceno a upraveno
.png)
.png)