.jpg)
Z dob dávných a blízkých, Sbírka rozvah a úvah, 1924.
Tato překotná kolonisace německá za posledních Přemyslovců přispěla zajisté podstatně ke kulturnímu vývoji naší oblasti, naplnila ji nebývalým ruchem společenským a umožnila panovníkům českým, že mohli s daleko větší silou vystupovati na venek. Opřen jsa o vzrostlé důchody své, stal se v 13. století král český nejvznešenějším údem říše římské a mohl za Přemysla II. Otakara a Václava II. stát český učiniti mocnou říši středoevropskou. Ale rozmach ten byl zároveň vážným nebezpečím pro jazyk český a jeho budoucnost. Neboť kolonisací německou staly se země naše, dotud v podstatě své slovanské, vskutku krajem dvojího jazyka a na počátku 14. věku, ve chvíli kdy vyhasla národní dynastie přemyslovská, hrozil jim zřejmě týž osud, jaký stihl větší část sousedního Slezska, totiž úplné zněmčení.
Informace:
Josef Šusta (1874–1945) byl český historik, spisovatel a politik. Jeho činnost měla klíčový význam v zařazení československé historie do kontextu světového vývoje a v oboru hospodářských a sociálních dějin. Po skončení druhé světové války byl obviněn z kolaborace (okupanti jej mj. přiměli vstoupit do Ligy proti bolševismu). Dne 27. května 1945 vyjel z Hanspaulky nejbližší cestou k Vltavě – přímou tramvají č. 11, a spáchal sebevraždu skokem do Vltavy z Hlávkova mostu.
.png)
Bílá nemoc
MARŠÁL: Sedněte si, Galéne. (Usedne vedle něho.) – Jak vám to mám říci, tvrdohlavý člověče! Podívejte se, mně záleží osobně na baronu Krügovi. Je to vzácný muž a – můj jediný přítel. Nevíte, jaká to je samota, být… diktátorem. Mluvím s vámi… jako člověk. Doktore, zachraňte Krüga! Už jsem… hodně dlouho nikoho neprosil.
GALÉN: Bože to je tak těžká věc… Já bych tak rád… Poslyšte, já bych měl taky prosbu.
MARŠÁL: To není odpověď.
GALÉN: Prosím vás, Vaše Excelence, já jen okamžik… Vy jste takový státník a máte tak nesmírnou moc… Ne že bych vám chtěl lichotit, ale – bohužel je to tak, že ano… Podívejte se, kdybyste vy chtěl nabídnout věčný mír… Bože jak by byli všichni rádi! Vždyť se celý svět bojí jenom vás… všichni zbrojí jen kvůli vám… Kdybyste vy řekl, že chcete mír, bude na celém světě pokoj, že ano…
Informace:
Karel Čapek (1890–1938) byl český spisovatel, intelektuál, novinář, dramatik, překladatel a amatérský fotograf. Byl mladším bratrem malíře a spisovatele Josefa Čapka. Karel Čapek a jeho bratr Josef pořádali zhruba od roku 1925 pravidelné páteční setkávání osobností politického a kulturního života. Tyto schůzky se staly zavedenou „institucí“. Roku 1927 se pro jejich účastníky všeobecně vžil název pátečníci. Mezi pátečníky patřili kromě bratří Čapků mj. prezident T. G. Masaryk, ministr zahraničí Edvard Beneš, historik Josef Šusta a novinář Ferdinand Peroutka.
Ne vrah, zavražděný je vinen
Napjal jsem všechny svaly, divoce jsem vykřikl a mrštil míčem s takovou silou, že mě ten prudký švih obral o rovnováhu a já se skácel na zem… Okamžitě jsem se probral z krátké mrákoty. Kolem mne se shlukli lidé, mluvili na mne. Opodál jsem uviděl otce, neměl na hlavě klobouk a tiskl si k nosu zakrvácený kapesník. V jediném příšerném okamžiku jsem všechno poznal. Nezasáhl jsem důstojníka, zasáhl jsem otce! Viděl jsem, jak mu z nosu tryská krev. Zaplavil mě nesmírný žal.
Informace:
Franz Werfel (1890–1945) byl rakousko-český německy píšící spisovatel. Patřil k nejvýraznější generaci pražských německých spisovatelů a podobně jako oni byl členem spolku spisovatelů. Jeho současníky byli Franz Kafka či Max Brod. Werfelovo dílo je velmi obsáhlé. Čítá rozsáhlé romány, kratší prozaická díla, dramata i básně.
Klebetnice, Balady
Dievka z bohatého domu,
pekná, rúča ešte k tomu,
rada by sa vydávala.
I vohľačov dosti mala. Ale každý ako príde,
tak odíde a zas iný –
i ten umkne bez príčiny.
Myslí dievka rozhorčeno:
– Nie som pekná? Malé veno? –
a sa fintí a sa strojí.
Otec, mati v poli v znoji,
ona k práci nemá času:
večne pred zrkadlom stojí,
musí pestiť svoju krásu.
Prasa v chlievci kvičí hladom,
husi, kury hynú smädom,
ale dievka hluchá-nemá
k úbožiatkam citu nemá;
na ženícha myslí v strachu:
či ho azda zjedla v hrachu?!
Informace:
Ľudmila Podjavorinská (1872–1951) byla významná slovenská prozaička a básnířka, autorka lyricko-epických i epických básní. Od počátku se její tvorba řadí do období realismu. Ve své tvorbě zobrazovala nejenom trpké osudy obyčejných lidí, ale dívala se také hluboko do lidských duší. V dílech z venkovského a maloměstského prostředí popsala s kritickým nadhledem každodenní rodinné starosti. Do slovenské literatury se však zapsala hlavně jako zakladatelka moderní slovenské literatury pro děti.
.png)