Menu
Mnichov a co bylo potom (1938–1939)

Téma 2
Mnichov a co bylo potom (1938–1939)

Místo zbraně pero – podzim 1938 očima českých básníků

IdPG+M2CNvfoef5DjqgjcZMIdZJanQQ8xA9w9byze8H1vsAogTAK070RO5330GRDWWFATC6edElAytwP8Ks6npX+ZnLL4zc5DWoCREdQeyxjC1qqVxOm3fB0bu7myIrrJhPvor3+64GOdgf8H96DVnxVYlSUAAAAASUVORK5CYII=Přečtěte si básně. Červeně je v básních vyznačena pasáž, která neprošla cenzurním řízením a musela být odstraněna.  U každé básně z možností  vyberte důvod cenzury.


seifert_2Jaroslav Seifert: Písnička o Paříži

Ve světle Paříž tone
a jásá k slávě jmen:
pan Daladier, Bonnet
a Newill Chamberlain.

Ach, Newill Chamberlain!

Strhává s oken pásky,
krytů již neryje.
Válce to město lásky
dává dnes adié.

 Ach, navždy adié!

 Náhlému míru chválu
zpívat se namáhá;
a opět v music-hallu
svléknou se do naha.

 – ach, zcela do naha –

 rozkošné tanečnice
v čarovné kulise.
Ne, nebuď smutná více!
A Paříž baví se!

Ach, Paříž baví se!

Stal se sic trapný případ
a je to po prvé,
meč z ruky jí dnes vypad’
a k tomu bez krve.

Ach, zcela bez krve!

Však přes to hoří neon
i světla nachová
a nový Napoleon
se vrací z Mnichova.

Ach, rovnou z Mnichova!

 Jen letmo ať má píseň
jiného vzpomene,
který už dlouho sní sen
v své hrobce kamenné!

Ach, v hrobce kamenné!

Ó, časové vy dální,
dnes platí jiný styl
a oblouk triumfální
trochu se nahrbil.

Ach, trochu nahrbil!

DIGITALNI_PRACOVNA_ikony_otazniky_1Otázka


halasFrantišek Halas: Mobilisace


*

Jak se cpali do vagónů
Jak se cpali u prohlídky
Jak se cpali první být

Srdce času neklidné
jeden rytmus mělo
Doufání Zoufání
Zoufání Doufání
a pak oněmělo
Srdce času neklidné

Jak se drali pro helmice
Jak se drali pro munici
Jak se drali pro pušky
*


*

A pak to přišlo
*

Havrani táhli dál Havrani táhli dál

A jako zvíře hledající kout
tak táhla vojska
ucouvnout
a klela pažbami
S vagonů déšť smýval sliby
Vojska oněměla
*

Slunce zapadalo do vojáků
*

Jizvy zákopů tak zemi bolely
až křičel lid

Šly dny a odcházela sláva
Jen vztek a vztek nám tváře rozleptává
kde Léthé je tvůj brod
Už nejde o zákop Už nejde o zákop
...

DIGITALNI_PRACOVNA_ikony_otazniky_1Otázka


sedlakJan V. Sedlák: Pole na pomezí

Jsem pole na pomezí,
v mém nitru české sémě vězí,
z mých řádků v podzim vstává,
ozimů hlava kadeřavá.

Když zrno naše bylo,
proč cizímu má padnout klas?
Tou otázkou se srdce roznítilo,
tou otázkou se drhne hlas.
Ó, pole na pomezí,
kdo položí tvůj zralý klas?

Po zrosené, zrezivělé mezi
se táhnou kozy jako březí,
při samé zemi vemena vlekou ztěží.
Na cizí straně česká pole leží.

Myslíš, jsou pole stejná – ta i ta –
leč nejsou, to české pole vyčítá:
proč jste mne v cizí ruce dali,
pro koho jste mne přeorali
a komu vydám plný klas?
Má duše, zdali slyšelas?

Ó, pole zkřehlá, vaše hruď se vlní,
co větry urputné nad vámi vanou.
Hruď hospodářů mocná víra plní:
ó, česká pole, na shledanou!

DIGITALNI_PRACOVNA_ikony_otazniky_1Otázka

Vyhodnocení